Ženy jsou obecně považovány za ty citlivější a empatické. Je to dáno pravděpodobně mateřským instinktem, že žena mnohem častěji podává pomocnou ruku. Někdy až příliš často. Příbuzní, přátelé i cizí lidé zneužívají dobroty žen, která nedokáží říkat ne.
Není tedy nijak překvapivé, že ženy najdeme v pomáhajících profesích, tedy ve zdravotních nebo sociálních službách.
Laskavost, empatie, starostlivost, milosrdenství, to zkrátka k ženám patří. Nenechme se však mýlit, ženská starostlivost může mít i svou odvrácenou tvář a je třeba ji znát a nastavit jí zrcadlo.
Odvrácená tvář starostlivosti
Milosrdenství totiž může být v některých případech také velmi autoritářské a manipulativní. Jsou ženy (ale mohou to být i muži v pomáhajících profesích), pro které práce pro druhé představuje prostor pro vlastní autoritářství a to i přesto, že úmysly mohou být skutečně upřímné a ušlechtilé. Právě v pomáhajících profesích nezřídka najdeme manipulátorky, které by se v jiných sférách nedokázali nikdy prosadit.
Autoritativní přístup v přiměřené míře snad může být i přínosný, ačkoli v tomto ohledu se spíše jedná o to býtzdravou autoritou. Například svéráznější žena, která pracuje v azylovém domě pro matky s dítětem může ženy, které často nedokáží hospodařit s penězi a ani vychovávat děti, podnětně motivovat a prospěje svým spíše direktivnějším přístupem více, než příliš empatická příliš tolerantní pracovnice.Ale až příliš direktivní přístup by už byl na škodu.
Každý uživatel v tíživé životní situaci totiž má i navzdory své závislosti na pomoci druhých právo na rozhodování o svém životě a pracovníci, kteří jim pomáhají, toto musí respektovat a ctít přání a rozhodnutí uživatelů, ať se jeví jakkoli absurdní.
A to se právě nezřídka děje, že pracovnice v pomáhajících profesích mají tendenci rozhodovat o druhých a tím porušovat základní lidská práva.
Toto je dobré vědět, protože mnozí lidé jsou přesvědčeni, že v pomáhajících profesích pracují jen andělé, ale ne zcela vždy tomu tak bývá.
